„Věčně“ nespokojení zaměstnanci

Zaměstnanci budou vždy s něčím nespokojení. Vy jste vedoucí, postupem času se s touto myšlenkou sžijete. Je to totiž naprosto normální.

V našem odvětví přichází projekty ve vlnách. Někdy je jich málo, někdy mnoho, jindy velmi málo a někdy také velmi mnoho. Není to tak dávno, co byla sezóna. Všichni ve firmě zavalení prací, každý dřel jako kůň, jen aby se všechno stihlo. V průběhu roku jsem musel bojovat s nespokojeností v kolektivu, která plynula z přepracovanosti.

Projekty jsme postupně dokončovali a pomalu se vracel klid, největší nával opadl. Jak velký avšak byl můj údiv, když po týdnu začali být lidé nespokojení s tím, že mají málo práce. Místo toho, aby si odpočinuli, v klidu dodělali svou práci na projektech a připravovali se na další nával neodkladných úkolů, začali si stěžovat!

A tak jsem opět musel pracovat s kolektivem na tom, abych uhasil další vlnu nevole.

Tehdy jsem pochopil jedno. Bez ohledu na to, co se zrovna děje a jak moc se to snažím řešit nebo neřešit, kolektiv bude vždy s něčím nespokojen. Pořád bude existovat svérázný kousek nespokojenosti, se kterým mi nezbude udělat nic lepšího, než se s ním naučit pracovat.

V momentě, kdy jsem toto pochopil, začal jsem mnohem lépe rozpoznávat a přijímat určitou úroveň nespokojenosti v kolektivu. Zkrátka „značka ideál“ to nikdy nebude.

Nehledě na to jako vedoucí zkrátka musím být schopný danou hranici pozorovat a kontrolovat. Nesmí dojít k jejímu překročení , aby situace nezašla až do kritického bodu, ve kterém začíná mít nespokojenost pracovníků vliv na produktivitu a kulturu kolektivu.

Konec konců, nic není v životě ideální, a proto to nelze očekávat ani na pracovišti. Netřeba však házet flintu do žita, časem najdete tu správnou hranici a budete ji hravě zvládat mít pod kontrolou.

Váš A. J.